Každý žák ví, že povinnou školní docházku u nás, a v podstatě na celém území bývalého Rakouska-Uherska, zavedla již před dvěma sty lety známá panovnice Marie Terezie. Mnozí ji za to proklínají, a není divu, neboť jen málokteré z dětí si školu skutečně užívá.

A je pravdou, že nadšeni mnohdy nejsou ani rodiče, pro které to nejen znamená výdaje navíc za školní pomůcky, poplatky za obědy a mnohé další, ale také starosti s dopravováním ratolestí do školy, kontrolováním známek, učiteli, kteří nejsou zrovna podle našich představ, šikanou a mnohými dalšími problémy. O tom, co zde děti mohou pochytit ani nemluvě.

Přesto se neozývá proti tomu ani jeden hlas. Ukázalo se totiž, že zavedení povinné školní docházky mělo a doposud má značně pozitivní vliv na obyvatelstvo. Plusů je zde hned několik, avšak některé z nich jsou důležitější než jiné. V první řadě zde máme prakticky potlačení negramotnosti. Počet dospělých jedinců v naší zemi, kteří neumí číst a psát, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Díky tomu mohou snadněji přijímat informace, hledat práci, používat moderní technologie a mnoho dalších věcí.

Velmi důležité také je, že se děti naučí trávit čas s lidmi svého věku, se kterými nemají nic společného. Nejsou to jejich kamarádi, ačkoliv z některých z nich se mohou stát. S jinými spolužáky zase nevychází. Avšak ať už jsou vztahy mezi nimi jakékoliv, stejně s nimi musí trávit velkou část dne. A podobně tomu bude i v zaměstnání. Rozhodně se tedy vyplatí, pokud se naučí takovéto situace zvládat již v takto raném věku.

Na základní škole je také poměrně dost předmětů, které se zabývají základy nejrůznějších věd, jako je přírodopis, dějepis, fyzika, chemie a mnohé další. To dá dítěti možnost zjistit, co by jej bavilo a na co má talent, což mu značně pomůže při výběru budoucí kariéry. Není tedy pochyb o tom, že pozitiva zde značně převažují negativa. To je také důvod, proč se povinná školní docházka rozhodně rušit nebude.